Diamanty

Diamant je symbol vzácnosti a jedinečnosti, je paradoxně tvořen jedním z nejvíce zastoupených stavebních prvků v přírodě – uhlíkem.  Způsob krystalizace ho činí jedinečným, vzhledem k tomu že atomy uhlíku jsou spojeny pevnými krátkými vazbami v krystalické mřížce.

Krystalizace diamantu probíhala za extrémních podmínek, kdy tlak přesahoval 70 000 kg na cm2 a teplota byla vyšší než 1300 °C.  Takové podmínky panovaly 100 – 200km pod vrcholem země před třemi miliardami let. Po svém vzniku diamant cestoval zemskou kůrou na povrch, kam jej vytlačovala vulkanická hornina, v níž byl usazen. Primární výskyt diamantů je v sopečných ložiscích, kde je rozptýlen ve velmi tmavých horninách (kimberlit). K zemskému povrchu vystoupily ve formě mohutných sopouchů, těles komínového tvaru. Kimberlitové komíny se směrem do hloubky zužují, proto se často hovoří o jejich "mrkvovitém" tvaru.

Zdaleka ne všechny kimberlity jsou diamantonosné. Některé neobsahují diamanty vůbec, jiné v koncentracích, jež neumožňují ekonomickou těžbu.  V průběhu milionů let uvolňovala eroze diamanty z jejich původní horniny. Tmavé minerály se rozkládaly a vytvářela se žlutá zvětralina. Tekoucí voda ji pak společně s diamanty odnášela do řek, kde diamanty klesly do říčního koryta, nebo pokračovaly dále do ústí řek a pobřeží oceánů. V určitých místech vznikala jejich koncentrace v tzv. sekundárních ložiscích. 

Odhaduje se, že největší kimberlit nalezený v Africe pochází z doby 70 až 150 milionů let vzdálené, kdy v zemské kůře vznikla obrovská trhlina, způsobující oddělení kontinentů.