Obchod s diamanty

Ve světě diamantů se jedná o obchod, ve kterém platí velmi pevná pravidla a mechanismy. Především zákon nabídky a poptávky. Celý obchod je determinován několika faktory. Předně diamanty jsou vyčerpatelná surovina. Je známo, že se nacházejí jen na několika určitých místech planety a další podmínky pro vznik přírodních diamantů se nikde na zemi již několik milionů let nevyskytují. Tato místa jsou již dnes velmi dobře známa.
Těžbou se zabývají společnosti, které musí být kapitálově velmi silné a zároveň musí mít bohaté zkušenosti v této oblasti. Takovýchto hlavních hráčů je pouze několik (De Beers, Alrosa, Rio Tinto atd.).  V roce 2002 byla celosvětová produkce diamantů 141milionů ct, v roce 2005 se produkce zvýšila na celkových 178 milionů karátů.

Společnost De Beers má velmi složitý systém mnoha společností se zkříženým vlastnictvím, které obsáhnou celý průmysl od vykupování suroviny z vlastních dolů i dolů jiných těžařských společností, přes zpracování až po prodej (Diamond Producers Association, která vlastní jednotlivé doly společnosti De Beers Consolidated Mines Ltd.  Další dceřinou společností je Diamond Corporation, která sjednává smlouvy s diamantovými doly, De Beers Centenary AG, Central Selling Organisation a další). Právě De Beers Centenary vlastní smlouvami dlouhodobě dlouhodobě zajištěná práva nakupovat surové diamanty z těžby v jiných zemích. Navíc má podíly ve více než 1300 jihoafrických a mezinárodních společnostech. Tímto způsobem až do roku 2001 kontrolovala De Beers celosvětový trh, včetně produkce největší těžební společnosti Alrosa. Nicméně vyčerpávání jihoafrických dolů a otevírání dalších dolů např. v Rusku, Kanadě, či Austrálii, postupně De Beers připravilo o kontrolu nad celým trhem a tuto snahu tak v roce 2001 oficiálně vzdal. Přesto je ale dodnes největším obchodníkem na trhu.

Vytěženou surovinu (z vlastních dolů, nebo dolů, ve kterých má podíly) sváží do Londýna. Zde jsou nejprve diamanty rozděleny do čtyř základních kategorií podle svého vnějšího tvaru. Poté se třídí podle hmotnosti, barvy a čistoty. Celkem se rozdělují 14 000 kategorií. Tuto práci provádí v Londýně přes 400 třídičů, kteří prošli roky specializovaného vzdělávání. Při práci se používají nejpřísnější kritéria.

Když jsou kameny ohodnoceny, smíchá se surovina od více dodavatelů, čímž se znemožní zjištění původu kamene. Dle zákonu zachování rovnováhy nabídky a poptávky přichází na řadu obchodování  - v přesně určeném množství.  Již několik let se pořádají tzv. sighty – náhledy. Na těchto obchodních jednání se sejde zpravidla kolem 75 pečlivě vybraných obchodníků s diamanty – tzv. sightholders. Všechny spojuje naprosto čistá obchodní minulost a silné finanční zázemí. Sighty se konají 10x do roka, zhruba po pěti týdnech, v Londýně, Johanesburgu či Lucernu, kde se kupují melées. Kupující v den sightu obdrží tzv. box, který obsahuje různě velké diamanty různých kvalit. Cena boxu se pohybuje od 200 000 do 3000 000 USD, průměrná cena je 1000 000 USD. Obchodník nemá možnost ovlivnit složení diamantů v boxu. Může box přijmout, nebo odmítnout. Pokud odmínte nabídku 2x po sobě, na další sight již nebude přizván, stejně tak, pokud se zjistí, že se potýká s finančními problémy.
Většina sightholderů je zároveň velmi renomovanými brusiči a zároveň dále zpracovávají nakoupené diamanty.

Dalším místem, kde se diamantová surovina a broušené diamanty přerozdělují jsou diamantové burzy. Těch je po celém světě téměř třicet. Zde se setkávají nejvýznamnější obchodníci z diamantového průmyslu. Takováto místa jsou obklopena stovkami kanceláří, bankami, obchody se šperky a nástroji, laboratořemi, zkrátka vším, co s tímto odvětvím alespoň částečně souvisí.

Čtyři diamantové burzy včetně té nejstarší se nacházejí v Belgických Antverpách, kterými ročně projde cca 70% veškeré diamantové hmoty z celého světa. Antverpy tak zůstávají hl. městem diamantů. Dominantní organizací, dohlížející na diamantový obchod je HRD, která zde má vedle kanceláří a geologických laboratoří i tzv. Diamond Office, což je kontrolní úřad, dohlížející na pohyb veškeré suroviny. Veškeré peněžní toky kontroluje Antverpská diamantová banka (Antwerpse diamantbank  N.V.), aby bylo zamezeno pohybu konfliktních diamantů, které se na trh dostávali zejména z oblastí nepokojů, válek a převratů, kde sloužili k jejich financování. Proto se pro ně někdy používá název tzv. ,,krvavé diamanty´´.

Tuto surovinu se však podařilo téměř eliminovat. V souvislosti s touto problematikou vznikla společná iniciativa vlád, nevládních organizací a představitelů diamantového průmyslu s názvem Kimberley proces (zahájen v roce 2000 v Kymberley). Tato mezinárodní úmluva zvaná Kimberleyský proces vstoupila v platnost 5. Listopadu 2002. Česká republika se stala členskou zemí v roce 2004. Principem této úmluvy je, že každá účastnická země, ve které probíhá těžba, vydává potvrzení certifikát Kimberleyského procesu na veškerou surovinu, která je exportována a vněm potvrzuje bezkonfliktní původ. Na druhé straně země, které surovinu importují, pustí do volného oběhu a k dalšímu zpracování surovinu, která pochází z bezkonfliktních zemí. Členové diamantové burzy mají dnes tedy především vedle prestiže a zajímavé ceny, také důležitou jistotu, že veškerá surovina, kterou kupují na burze, prošla certifikací Kimberleyského procesu a nepochází z konfliktních oblastí.

Pro provoz a vývoz diamantů do/z České republiky  z/do třetích zemí je dovozní a vývozní  autoritou určeno Generální ředitelství cel. Díky Kimberleyskému procesu se povedlo omezit objem obchodu s konfliktními kameny cca na 0,1% což lze bezpochyby považovat za velký úspěch.
V dnešní době také častěji dochází ke stále užší spolupráci největších těžebních společností s vládami jednotlivých států, ve kterých se surovina těží, a vznikají společné podniky, ve kterých mají podíly stát i těžební společnost. To zajišťuje stabilitu produkce těžařské společnosti a zároveň větší politickou stabilitu danému státu.